Rozhovor s výrobcem našich Deli Snacků. Aneb představujeme Vám…

Naše skvělé Deli Snacky se vyrábí v tradiční pekárně z Velké Bíteše. Je nám potěšením vám představit Jeřábkovu pekárnu prostřednictvím rozhovoru s její dlouholetou majitelkou, v současné době vedoucí provozu paní Hanou Pöcklovou. Paní Pöcklová řídí Jeřábkovu pekárnu už 18 let. Tehdy ji zdědila po otci a nyní vede pekárnu do její nové etapy.

Kdy se začala psát historie Jeřábkovy pekárny ve Velké Bíteši?

Objekt, ve kterém se pekárna nachází, postavil ve čtyřicátých letech můj děda jako součást svého kamnářství. Až v roce 1961 tady vznikla výrobna Jihomoravských pekáren. Počátkem osmdesátých let, poté co byl ve Žďáru nad Sázavou zahájen provoz ve velkokapacitní pekárně, byla výroba chleba zastavena. Ještě po dva roky se tu na nočních směnách pekly rohlíky, potom byl objekt uzavřen úplně.

Opuštěnou a zdevastovanou budovu dostala v restituci zpět naše rodina Jeřábkova. Po celkové generální rekonstrukci a vybavení technologickým zařízením byl 5. září 1991 obnoven provoz pekárny. Pro první chléb se převezl kvas z pekárny v Bystřici nad Pernštejnem. Na tento kvas navázala výroba Bítešského chleba. V posledních letech byl čím dál větší problém sehnat kvalifikované pekaře, poslední mistr pekař odešel do penze a jeho práci již nikdo nepřevzal. A tak se v Bíteši přestal péct chleba. Protože chléb je nosným produktem každé pekárny, museli jsme najít náhradu. Tou se stal sortiment trvanlivého pečiva, který jsme postupně rozšířili a nadále rozšiřujeme.

 Jde o rodinnou tradici, nebo jak jste se vůbec k pekařině dostala?

Rodinná tradice spadá až do porevoluční doby. Nikdo z naší rodiny se totiž nikdy nevyučil pekařem a nemá vzdělání v potravinářském oboru. Ani můj otec, coby zkušební technik z První brněnské strojírny, ani jeho bratr, stavební inženýr, neměli k pekařině žádný vztah. Po restituci sice byla pekárna v hrozném stavu, ale zůstalo zde několik strojů, parnička a dřevěná sila na mouku. Rozhodnutí vše opravit a pokračovat bylo velkým skokem do neznámé vody.

Vedení výroby jsem po otci převzala v roce 2002, i když jsem neměla žádné zkušenosti. Přes perné začátky, kdy mě pekaři „opíjeli rohlíkem“ svými výmluvami, proč se něco nepodařilo…, se povedlo pekárnu udržet a navázat na rodinnou práci a snahu.

Krizové roky spojené s nedostatkem pracovních sil rozhodly o změně celkové skladby výroby. Časová náročnost, odchod syna z firmy a starost o nemocnou matku přispěli k rozhodnutí, předat firmu někomu, kdo do ní nalije opět další nápady a energii. To se na počátku 2019 podařilo.

 

A čemu se tedy pekárna věnuje v posledních letech a proč?

Pečeme již jen výhradně trvanlivé pečivo – tyčinky, kroužky, preclíčky, krekry, snacky, proteinové a jiné sušenky, brownies atd. atd. v konvenční i biokvalitě, bez barviv, chemických aditiv, z původních surovin pro malé i velké zákazníky. Je to výborná alternativa čerstvého pečiva, tak i skvělá svačinka pro všechny možné příležitosti.

 

Co nejcennějšího jste se za tu dobu v pekárně naučila?

Utvrdila jsem se spíše v tom, co mi bylo od malička vtloukáno a říkáno, že nejhorší smrt je z vyděšení, každý je nahraditelný, nejhorší srážka je s blbcem, bez práce nejsou koláče, nejdůležitější je zdraví, ale trošku štěstí je také třeba. Že ráno je moudřejší večera a věkem se stává spousta věcí zbytečných, a taky že jediná spravedlnost na světě je, že každému ubývá čas stejně rychle.

 

Co byste si pro Jeřábkovu pekárnu přála?

Pekárna „moje“ sice už není, ale pořád to tak cítím. Spolu s kolegy vymýšlíme skvělé věci, z prvotřídních surovin, jednoduchého složení, ale věřte, že velmi chutné a neodolatelné. Mým přáním je, aby si Jeřábkova pekárna zachovala tradici řemeslné výroby, kde se vyrábějí skvělé a „vymazlené“ dobroty.

 

Více o pekárně se dozvíte na jejich stránkách zde.